Mimispánek radí: Jak na usínání a co dělat, když dítě nechce jít spát

Jednou z věcí, s kterou rodiče často bojují, je usínání jejich potomků. Je přitom jedno, jestli mají docela malá miminka, batolata nebo starší děti. Aby bylo dětské usínání bezproblémové, máme pro vás několik rad a návodů.

Uspávání by nemělo trvat déle než třicet minut. Pokud se vám dítě po této době uspat nedaří, je lepší si s ním ještě chvilku pohrát a pokusit se o přechod do říše snů později. Můžete jej také zkusit znovu nakojit nebo mu dát napít, a pokud je přetažené, doporučujeme ho zavinout do zavinovačky/swaddleru.

První větší problémy s usínáním můžeme u dětí pozorovat s příchodem spánkové regrese mezi 4. a 10. měsícem. V tomto období u nich probíhá překotný fyzický i mentální vývoj a mění se i jejich spánkový cyklus. Kolem 6. a 9. měsíce se navíc objevuje první separační úzkost.

Když se dítě brání spánku, může to vypadat všelijak. Objevit se může křik, pláč, vykrucování z náruče, boj u prsu či lahve a objevit se můžou i nějaké ty slzičky. Prvním krokem k vyřešení je zjistit, o co přesně jde. Bohužel ne vždy je to snadné, a to hlavně proto, že důvodů, proč se děti spánku brání, existuje celá řada.

Jak vypadá boj se spánkem

Maminky nám popisují přesně to, co jsme zažily i my samy: Dítě je rozrušené, vzteklé a nedá se utišit. Může být plačtivé, křičet, prohýbat se v zádech, odstrkovat vás nebo škrábat a může také skoro usnout, znovu se probrat a být rozrušené. Projevy můžou být u každého dítěte jiné. Taky si můžete všimnout, že se vašemu prckovi mění denní časový harmonogram, takže usnout při posledním denním spánku je pro něj stále těžší a těžší nebo začne tento spánek úplně vynechávat. Případně se ranní spánek může posunout na později.

Proč děti se spánkem bojují

Strach z odloučení. Pokud vaše dítě spí v postýlce nebo v pokojíčku, kde s vámi není, může bojovat s odloučením, nikoli se spánkem. Když vycítí, že se nějaké odloučení chystá (typicky při usínání v postýlce), může začít být plačtivé. Čím víc je od nás dítě během dne odděleno (třeba když je ve školce nebo máte náročný den a nejste tak moc spolu), tím víc může vyhledávat kontakt. Také spěch při večeři, rychlé ukládání ke spánku nebo spěch při všech domácích pracích může způsobit, že je náročné se s dítětem skutečně propojit. Děti to bohužel vycítí a je z toho boj při večerce.

Přetažené nebo naopak nedostatečně unavené miminko. Přetažené dítě nebude schopno usnout a vydržet spát. Čím víc je přetažené, tím víc se zkracuje latence spánku (doba potřebná k usnutí) mezi jednotlivými spánkovými cykly, což narušuje přechody mezi spánkovými cykly. Na druhou stranu může být vztekání známkou toho, že vaše dítě je jednoduše nedostatečně stimulované (je znuděné) a unavené, takže zkrátka ještě není připravené jít spát. To se často stává, když jsou děti po nemoci, v období, kdy ještě nechodíte moc ven nebo když je venku škaredě, a dítě má standartně "aktivnější" program. Pokud se jedná o jednorázový problém, nic moc neřešte. Pokud se ale situace denně opakuje, zvažte, jestli není čas na redukci denního odpočinku, posunutí odpoledního či dopoledního spánku, případně na přeskupení délky spánku přes den a na úpravu délky bdělých oken.

Co dětem brání usnout

• Prostředí. Zjistěte, jak vaše dítě spí, a na co může být citlivé. Je něco v místnosti příliš stimulujícího, jasného nebo hlučného? A co to, co má na sobě? Nemůže ho něco svědit, být mu horko nebo zima? Spací pytel či bílý šum mohou být dobrým pomocníkem...
• Pohodlí. Neklid a boj při usínání někdy ukazuje, jak se vaše dítě fyzicky cítí. Může trpět plynatostí, být nemocné, můžou se mu prořezávat zoubky nebo ho může bolet něco jiného. A někdy se vaše dítě zkrátka musí vykakat. Dále je zapotřebí zvážit, v čem spinká a jestli jej třeba kalhoty neobepínají příliš. A je vrstva dotýkající se kůže ze 100% bavlny? Neškrábe ho něco?

• Stres. A v tomto případě máme na mysli stres rodičů. I když si to neuvědomujeme, naše rozpoložení výrazně ovlivňuje usínání dětí. Ty se na nás umí velmi dobře naladit, a pokud jsme ve stresu my, jsou ve stresu i naše děti. A co je ještě znepokojivější, může se u nich vytvořit vzorec, že pro ně není spánek bezpečný a pohodlný. Takový vzorec je pak velice těžké odstranit, a proto si vymyslete techniky na zvládání vašeho stresu a použijte je vždy, když se cítíte neklidní nebo naštvaní, že vaše dítě nechce spát.

Jak boji se spánkem předcházet

Když se dítě usínání brání, je třeba se zjistit, proč se to děje (a popřemýšlet o možných příčinách, o kterých jsme psaly výše). V závislosti na situaci vašeho dítěte pak můžete zvolit několik přístupů:

1. Pokud je vaše dítě příliš nebo naopak málo unavené, je možné, že se mění něco, co se týká vývoje jeho spánku. Je skutečně unavené, nebo jen nedostatečně stimulované? Mohla by mu prospět změna prostředí nebo pobyt venku? Nepotřebuje novou hru nebo hračku? Svačinu?
2. Rozčilování je někdy signálem ospalosti, ale může znamenat i to, že se prostě nudí. Pokud si myslíte, že je vaše dítě ospalé, ale trvá mu celou věčnost, než usne, je pravděpodobné, že ještě nebylo dostatečně unavené. Proto je v pořádku, když si dáte pauzu, půjdete do vedlejší místnosti a za 15-20 minut zkusíte uspávání znovu. Trochu si pohrajte s prodloužením bdělých oken, abyste zjistili, jestli se stane změna. Můžete také zkusit vybít před spánkem emoce (některé děti se potřebují před spánkem aspoň 10 minut vyblbnout), a teprve pak přejít na klidnou večerní rutinu. Citlivější nebo málo aktivní děti můžou potřebovat na zklidnění a přechod do spánku víc času, takže jim prospěje delší čas v zatemněné místnosti nebo dlouhé kojení.
3. Při hledání správného postupu vždy zkuste změnit nejprve jednu věc, vydržet u ní několik dní, a teprve pokud nebude fungovat, opět něco změnit. Rozhodně nedělejte příliš mnoho změn současně. Pokud se tedy v poslední době dítě naučilo něco nového (plazení, lezení...) a bojuje s usínáním, dopřejte mu dostatek času na procvičení jeho nových dovedností a snažte se jej méně stimulovat v jiných věcech.
4. Pokud se vaše dítě brání spánku kvůli separační úzkosti, zkuste tohle: Hrajte si s miminkem v prostoru určeném pro jeho spánek během probouzení. To proto, aby si ho nespojovalo pouze se spánkem a odloučením. Můžete mu také vyměnit plínku na posteli nebo ho nakojte na židli v pokojíčku, kde chcete, aby usínalo. Mějte s děťátkem dostatečný kontakt před i během uspávání: pusinkujte ho, objímejte... Starších dětí se během uspávání ptejte, co se jim líbí a co mají rády.
5. Opět stres. Kojenci a batolata jsou jako zrcadlo - zachycují každou naši emoci. Pokud během spánku nebo před spaním vyzařujete stres a úzkost, nebo dokonce vztek a frustraci, přenese se tento stav i na vaše dítě. Nejenže váš stres ucítí, ale naučí se, že se ani vy při spánku necítíte dobře, a proto si nebude asociovat usínání s ničím, co je relaxační a příjemné. Nikdy nezapomínejte na večerní rutinu (rituál). Děti milují předvídatelnost a jistotu, a proto si vytvořte předspánkovou rutinu tak, abyste ji byli schopni denně opakovat, i když třeba budete usínat mimo domov.

Pokud si přesto nebudete vědět s usínáním vašich dětí rady, neváhejte se na nás obrátit.