Pohádka O třech prasátkách

Na jednom statku žila prasečí maminka s jejími třemi syny. Jeden byl pracovitý a mamince pomáhal, ale zbylí dva byli líní a nikdy neudělali žádnou práci pořádně.

Když prasátka vyrostla, poslala je maminka do světa, aby si tam postavila vlastní domečky a naučila se hospodařit. Prasátka se s maminkou rozloučila a s vyhlídkou na parádní dobrodružství se vesele vydala do světa.

Nejprve se toulala po loukách a mezi poli a hrála si a dováděla. A tak přešlo jaro i léto a začal podzim. Sluníčko se schovalo za mraky a začala být zima. Proto se prasátka rozhodla, že si postaví domečky.

Všechna tři prasátka si našla místečka nedaleko od sebe, připravila si pilu, kladivo, hřebíky, prkna, kbelík, sekeru, lopatku, metr a další náčiní a začala stavět. Jenže první prasátko bylo líné a vůbec se mu nechtělo tahat dřevo nebo kameny na stavbu domečku. A tak si rychle postavilo domeček ze slámy a smálo se ostatním, že prý jim stavba dlouho trvá.

Druhé prasátko bylo přece jen trochu chytřejší. Vědělo, že sláma toho moc nevydrží, ale cihly a kameny se mu taky moc vláčet nechtěly. A tak si postavilo domeček ze dřeva a za chvíli už se posmívalo třetímu prasátku, že mu stavba tak dlouho trvá.

Třetímu prasátku dala stavba nejvíc práce. Nanosilo si cihly a pustilo se s chutí do stavění, protože vědělo, že cihlový domeček je nejbezpečnější.

Jeho dva bratři se mu přitom posmívali:

"Kdybys stavěl jako my, byl bys už hotový!"

"Alespoň se na mě nedostane vlk, až přijde," odpovídalo jim třetí prasátko. A na jeho slova také brzy došlo. Prasátka totiž zanedlouho zjistila, že se okolo potlouká hladový vlk. Moc se polekala a schovala se do svých domečků. Když vlk přišel k domečku ze slámy, zavolal na prasátko:

Prasátko, pojď ven, budeme si hrát!"

Když prasátko nevycházelo, nadechl se a foukl do domečku. Všechna sláma se zvedla a odletěla ؘ- a bylo po domečku. Naštěstí se první prasátko stačilo schovat v dřevěném domečku svého brášky.

Když vlk přišel k jeho domečku ze dřeva, zase povídá:

"Nebojte se, prasátka, pojďte ven, budeme si hrát!"

Volal sladkým hlasem, aby prasátka ošálil. Ve skutečnosti už se ale těšil, jak si na prasátkách pochutná. Když prasátka ze strachu nevydala ani hlásku, nadechl se, foukl... ale nic se nestalo... jen pár větviček zapraskalo. Dřevo bylo přeci jen těžší než sláma. A tak se vlk musel nadechnout ještě jednou a z plných plic - a foukl do domečku. Bác! Domeček se rozsypal a vůbec nic z něj nezůstalo. Naštěstí vystrašená prasátka stihla utéct do domečku k třetímu bráškovi.

Když vlk přiběhl k cihlovému domečku, začal zase foukat. Foukal ze všech sil, foukal, ale domeček se mu rozfoukat nepodařilo. První dvě prasátka se chvěla strachem, ale třetí je utěšovalo:

"Nebojte se ničeho, můj domeček je pevný, sem se vlk nedostane."

Vlk chvíli přemýšlel, pak poodešel kousek od domečku, rozběhl se a v plné rychlosti do něj vrazil. Jenže domeček se ani nepohnul a vlka z té velké rány bolelo celé tělo. Ale nechtěl to vzdát. A tak ho napadlo, že vleze do domečku komínem. Vydrápal se na střechu a už se chtěl spustit do komína, když vtom se na něj vyřítil oblak sazí a kouře z ohně, který mezitím třetí prasátko rozdělalo v kamnech. Vlk spadl ze střechy a utíkal pryč. A tak třetí prasátko na vlka vyzrálo. Všechna tři prasátka pak v bezpečí společně hospodařila v domečku z cihel a ta první dvě už vždycky dělala všechno pořádně a ani je nenapadlo, aby byla líná jako dřív.