Pohádka O veliké řepě

Žili, byli jeden dědeček a babička, kteří měli malou vnučku. Hospodařili na jejich malém políčku a chovali několik domácích zvířátek. Vnučka jim každý den pomáhala krmit husy a slepice a dobroty také nosila pejskovi, který měl před domkem jeho misku. Pejsek nebyl lakomý a pokaždé schoval něco na zub i pro kočičku. Ta pak odsypala ze svého pár drobků k myší komůrce na půdě a nakrmená myška si pak s kočičkou hrála na honěnou třeba celou noc. A tak tu spolu žili.

Zatímco vnučka krmila zvířátka, babička pracovala v kuchyni a děda, ten měl na starost pole. Brzy ráno s prací začínal a pozdě večer končil. Sázel, zaléval, plel, okopával a rostlinkám se dařilo. Vypěstoval tak velkou řepu, že se na ni chodili dívat ze sousední vsi. Byla tak obrovská, že už zabírala půlku pole a pořád rostla a zvětšovala se. Nedalo se nic dělat, děda ji musel vykopat. Přece jen to jeho pole zas tak veliké nebylo. Jenže motyka se mu hned zlomila. Co teď? Jak tu řepu dostat ven?

Zavolal tedy na pomoc babičku. Ta chytila dědu v pase, ten sen se ze všech sil chytil za silné listy řepy a společnými silami táhli, táhli, ale řepu vytáhnout nemohli.

Babička zavolala vnučku. Ta ochotně přiběhla, chytila v pase babičku, ta dědečka, dědeček řepu a táhli ze všech sil. Ale vytáhnout nemohli.

Vnučka proto běžela pro pejska. Pes chytil vnučku, vnučka babičku, babička dědečka, dědeček řepu - táhli - táhli, táhli, ale zase řepu nevytáhli.

"Haf, haf, sami nic nezmůžeme. Kočičko, pojď nám prosím na pomoc!" přivolal pejsek kočičku.

Ta se postavila do řady, chytila pejska, ten vnučku, ta babičku, ta dědečka, ten řepu - a zas táhli, táhli a už se zdálo, že řepa trochu povoluje - ale nakonec ji nevytáhli.

"Budeme to muset vzdát. Na tak velkou řepu nemáme dost sil," vzdychal zklamaně děda.

"A co já?" ozval se dole u země pisklavý hlásek. To přišla kočičce na pomoc malá myška.

"Ty myško? Jsi taková maličká. Jak ty bys mohla pomoci?" nevěřila babička.

Děda se jen smál a taky nevěřil.

Ale myška už stála v řadě. Chytila se pevně kočičky, kočka pejska, pejsek vnučky, vnučka babičky, babička dědečka, dědeček řepy - táhli, táhli, táhli - a najednou rup - řepa byla venku. Zůstala po ní v zemi díra, že by se tam vešel povoz i s koňmi... A jak řepa povolila, svalili se všichni na jednu hromadu a smáli se a smáli. Společnými silami se jim dílo podařilo.

Nedívej se jen na to, kdo je jak veliký. Protože bez malé myšky by tahali řepu ještě dnes.